Karanténa očima žákyně 8. ročníku aneb Karanténa nám otevřela oči

Jelikož je karanténa a všichni jsou doma už nějakou dobu, téměř každý si na to udělal svůj názor. Jaký je ten můj? Na karanténě vidím spoustu pozitiv, avšak i negativ. Jedno z pozitiv je například to, že si rozhodně budujeme samostatnost, tedy alespoň já. Taky se naučíme lépe pracovat a komunikovat přes internet. To se určitě hodí do budoucna. Sice jsme omezeni v komunikaci s blízkými, ale zato se spolubydlícími, to znamená s rodiči, sourozenci a dalšími, si teď společného času můžeme užít až až. Konečně si uvědomíme, jak je příroda, slunce, čerstvý vzduch a všechno s tím spojené nesmírně vzácné. A nejen to. Taky například učitelé, kamarádi, rodina a čas strávený s nimi. Je to určitě nějakým způsobem pauza od našeho běžného života, který je příliš hektický, stresující a kolikrát i stereotypní. Karanténa nám dá čas přemýšlet, konečně si to srovnat v hlavě, ujasnit si to, co v životě chceme a o co se budeme snažit, co změníme, ale taky si můžeme doma konečně pořádně uklidit a že už to chtělo...Je to pro mě něco jako možnost začít žít jinak, věnovat se taky sobě a nejen ostatním, uvědomit si, jak jsou pro nás rodina a přátelé důležití, posléze přijmout sebe samu takovou, jaká jsem, a nakonec si ten život přece jen užívat. Život na svobodě je dar a karanténa nám otevřela oči. Rodiče pro nás toho dělají tolik, že to snad nejde vyjádřit, ale co vyjádřit jde, je láska a vděk od nás. Na to nesmíme zapomínat. Děkuji ti, karanténo, za všechno.

Amálie Dekanová, žákyně 8. ročníku